Klára přijde v úterý v sedm večer. Má červené oči a v ruce termo hrnek s čajem, který si vzala s sebou, protože „venku mi je zima i v srpnu“.

„Já nevím, co chci slyšet,“ řekne hned. „Jen mi řekni, že nejsem úplně mimo.“

Načtu si její aktuální horoskop. Datum, čas, místo už má z předchozích setkání. Klára byla tady naposledy před rokem. Tehdy řešila nehezký rozchod.

Teď je na tom horoskopu vidět něco jiného. Progresivní Slunce právě vstoupilo do 6. domu. Tranzitní Pluto dělá kvadraturu na její Venuši. A Saturn sedí na Descendentu.

„Před rokem jsi odešla od chlapa, protože jsi cítila, že tě dusí,“ řeknu. „Teď jsi odešla od práce, protože tě dusí taky.“

Klára kývne. „Dala jsem včera výpověď. Bez plánu. Řekli, že jsem nezodpovědná.“

Ukážu na 6. dům. „Tady máš téma práce, rutiny, těla. Progresivní Slunce tam znamená, že se teď definuješ tím, co děláš každý den. A když tě ta práce zabíjela, tak jsi musela odejít. Jinak by tě sežrala.“

„Ale co budu dělat teď? Nemám nic.“

„Pluto na Venuši v 2. domě,“ odpovím. „Rozebírá ti to, co máš ráda, a co si myslíš že máš pod kontrolou. Peníze, hodnoty, vztahy. Je to hnusný. Zničí všechno falešné a předstírané. Ale zůstane jen to, co je skutečné.“

Klára se rozesměje hořce. „To zní jako motivační citát z Instagramu.“

„Je to horší,“ řeknu. „Motivační citát ti řekne, že všechno bude dobrý. Pluto ti řekne, že dobrý bude jen to, co přežije rozebrání na součástky. A Saturn na Descendentu znamená, že si příště nevybereš partnera ani šéfa, který ti řekne, kdo jsi. Vybereš si někoho, kdo tě donutí to říct sama.“

Klára mlčí. Pak se zeptá: „A jak dlouho to bude trvat?“

„Tak dlouho, dokud nepřestaneš hledat odpověď venku,“ odpovídám. „Horoskop ti neřekne datum. Řekne ti, že teď jsi v dílně. A v dílně se pracuje, nečeká. Představ si sochařskou dílnu. Dostala jsi kvádr kamene a ty z něj musíš dostat tu krásnou sochu, co je v něm ukrytá. Je to těžká práce, často i bolestivá a úmorná.“

Klára si dopije čaj. Postaví hrnek na stůl.

„Takže mám jít domů a být v tom sama?“

„Ne,“ odvětím. „Máš jít domů a přestat předstírat, že ti je fajn. Zbytek přijde.“

Klára odchází tiše. Nechá na stole peníze a lísteček: Díky. Aspoň vím, že to není lenost a nezodpovědnost.

Schovám lísteček do krabice. Je tam už kupa podobných.

Někdy je její práce jen v tom, říct člověku: Ne, nejsi mimo. Jsi v procesu.

A to stačí na to, aby příští den vstal z postele s nadějí.