Mys dobrých nadějí: Klára, 29 let
Klára přišla v úterý v sedm večer. Měla červené oči a v ruce termo hrnek s čajem, který si vzala s sebou, protože „venku mi je zima i v srpnu“.
„Já nevím, co chci slyšet,“ řekla hned. „Jen mi řekni, že nejsem úplně mimo.“
Plavovláska si načetla její aktuální horoskop. Datum, čas a místo už měla z předchozích setkání. Klára tu byla naposledy před rokem. Tehdy řešila nehezký rozchod.
Teď bylo na horoskopu vidět něco jiného. Progresivní Slunce právě vstoupilo do 6. domu. Tranzitní Pluto dělalo kvadraturu na její Venuši. A Saturn seděl na Descendentu.
„Před rokem jsi odešla od chlapa, protože jsi cítila, že tě dusí,“ řekla Plavovláska. „Teď jsi odešla od práce, protože tě dusí taky.“
Klára kývla. „Dala jsem včera výpověď. Bez plánu. Řekli, že jsem nezodpovědná.“
Plavovláska ukázala na 6. dům. „Tady máš téma práce, rutiny, těla. Progresivní Slunce tam znamená, že se teď definuješ tím, co děláš každý den. A když tě ta práce zabíjela, tak jsi musela odejít. Jinak by tě sežrala.“
„Ale co budu dělat teď? Nemám nic.“
„Pluto na Venuši v 2. domě,“ odpověděla. „Rozebírá ti to, co máš ráda, a co si myslíš, že máš pod kontrolou. Peníze, hodnoty, vztahy. Je to hnusný. Zničí všechno falešné a předstírané. Ale zůstane jen to, co je skutečné.“
Klára se hořce rozesmála. „To zní jako motivační citát z Instagramu.“
„Je to horší,“ řekla Plavovláska. „Motivační citát ti řekne, že všechno bude dobrý. Pluto ti řekne, že dobrý bude jen to, co přežije rozebrání na součástky. A Saturn na Descendentu znamená, že si příště nevybereš partnera ani šéfa, který ti řekne, kdo jsi. Vybereš si někoho, kdo tě donutí to říct sama.“
Klára mlčela. Pak se zeptala: „A jak dlouho to bude trvat?“
„Tak dlouho, dokud nepřestaneš hledat odpověď venku,“ odpověděla Plavovláska. „Horoskop ti neřekne datum. Řekne ti, že teď jsi v dílně. A v dílně se pracuje, nečeká. Představ si sochařskou dílnu. Dostala jsi kvádr kamene a ty z něj musíš dostat tu krásnou sochu, co je v něm ukrytá. Je to těžká práce, často i bolestivá a úmorná.“
Klára dopila čaj. Postavila hrnek na stůl.
„Takže mám jít domů a být v tom sama?“
„Ne,“ odvětila Plavovláska. „Máš jít domů a přestat předstírat, že ti je fajn. Zbytek přijde.“
Klára odešla tiše. Nechala na stole peníze a lísteček: Díky. Aspoň vím, že to není lenost a nezodpovědnost.
Plavovláska schovala lísteček do krabice. Byla tam už kupa podobných.
Někdy je její práce jen v tom, říct člověku: Ne, nejsi mimo. Jsi v procesu.
A to stačí na to, aby přítí den vstal z postele s nadějí.
