Přichází asi třicetiletý klient.Představuje se jako Petr a jeho nervozita by se dala krájet a prodávat na kila.
Beru si jeho data, zadávám a dějí se věci. Přede mnou sedí totální chaotik!
„Vy jste typický Blíženec s ascendentem ve Štíru,“ vzdychla jsem dramaticky a ukázala na spletité čáry v jeho horoskopu. „Hvězdy říkají, že ve vašem životě vládne chaos. Hledáte vnitřní klid, ale váš Uran v sedmém domě z vás dělá neřízenou střelu pro kohokoli v okruhu pěti metrů.“
Petr si poposedl a nervózně si upravil brýle. „To sedí. Minulý týden jsem na úřadě omylem skartoval cizí spis, včera mi zkolaboval kód klíčového softwaru a dnes ráno jsem si zalil kávu maggi. Jsem prokletý?“
Podívala jsem se blíž na jeho aktuální tranzity a potlačila nutkání zakrýt si obličej rukama. „Vůbec ne! Jen vám zrovna couvá Merkur. A aby toho nebylo málo, Mars vám dává lidově řečeno po tlamě. Příští tři dny nesmíte dělat žádná zásadní rozhodnutí. Klíčové slovo od vesmíru pro tento týden zní: Radikální nečinnost.“Petr na mě vytřeštil oči. „Já ale musím odevzdat projekt! Hoří mi termín!“„Pokud na ten počítač sáhnete, vyhoří celá ulice,“ řekla jsem s klidem profesionála, který už viděl i horší konstelace.
„Vesmír mluví jasně. Běžte domů, lehněte si a simulujte mrtvého brouka. Venuše vás sice chrání před úplným bankrotem, ale i ona má své limity.“Petr s těžkým povzdechem zaplatil, srazil přitom ze stolu můj oblíbený fluoridový krystal, třikrát se omluvil a málem odešel v mých botách, které byly o čtyři čísla menší.
Druhý den večer jsem zatoužila po klidu a italském jídle. Vyrazila jsem do mé oblíbené pizzerie. Jenže hned u vchodu mě přivítal zápach spáleného těsta, kouř a hysterický křik italského kuchaře.Uprostřed toho všeho stál Petr. V ruce držel hasicí přístroj a byl od hlavy až k patě bílý od prášku.„Petře?!“ vykřikla jsem. „Co tady proboha děláte? Říkala jsem radikální nečinnost!“
Petr se na mě otočil, brýle měl nakřivo a na nose saze. „Já jsem nic nedělal! Přísahám! Šel jsem kolem, viděl jsem, že jim hoří pec, tak jsem vběhl dovnitř jako hrdina. Jenže ten přístroj měl vadnou pojistku a vystřelil dřív, než jsem ho namířil. Takže jsem uhasil hlavně kuchaře a kasu.“
Majitel restaurace divoce gestikuloval a křičel něco o mafii, policii a zničené italské cti.„Moment!“ vykřikla jsem a vytáhla z kabelky tablet s Petrovým radixem. „Podívejte se na ten tranzit! Vždyť vy jste pizzerii zachránil před totální zkázou! Ten požár byl předurčený. Podle hvězd měl zničit celou budovu. Petr sice zničil jen kasu a večeři pro dvacet lidí, ale tím energeticky vyrovnal karmický dluh tohoto místa!“
Majitel se zastavil. Podíval se na mě, pak na poprášeného Petra a pak na nebe, jako by tam hledal odpověď. „Karmický dluh? Jako že nemůžu za ty nové vadné filtry, protože to byla vůle Saturnu?“„Přesně tak,“ přikývla jsem a mám co dělat abych se u toho tvářila vážně. „A vy, Petře, okamžitě odhoďte ten přístroj a sedněte si. Merkur stále couvá a vy jste právě vyčerpal svou týdenní kvótu katastrof.“
Nakonec to dopadlo dobře. Policii nikdo nevolal. Majitel nás sice nepohostil pizzou, protože pec byla plná hasicího prášku, ale dostali jsme jako omluvu za „karmické očištění“ láhev domácího limoncella. Seděli jsme s Petrem na obrubníku před restaurací, pili z plastových kelímků a já jsem mu přepisovala horoskop na příští týden. Astrologie nelže.
Vesmír sice občas potřebuje k nápravě věcí lidský chaos, ale jedno bylo jisté – dokud bude mít Petr v sedmém domě Uran, moje peněženka díky jeho konzultacím rozhodně trpět nebude.
