Čtvrtek, 21:40. Dveře se otevřou a dovnitř vtrhne kluk tak kolem 26. Tmavá mikina, sportovní bunda, pohled s despektem: „přišel jsem ti dokázat, že jsi podvodnice“.

„Jmenuju se Dan. Kámoš mi dal poukaz. Prý jsi dobrá. Tak mi řekni něco, co nevyčtu z Googlu.“

Peohlédnu si ho z pod sklopených víček. Položím před něj papír. Svíčku nezapálím, jen bych tím povzbudila jeho přesvědčení o podvodných praktikách. S Danem to nemá smysl, ve skutečnosti nechce nic, jen ublížit, protože se sám cítí mizerně.

„Klidně. Dáš mi datum, čas, místo?“, a podám mu tužku.

“ Jo a šetři si ty kecy o energiích a napojování se na mou auru.“ Říká Dan nahlas a čmárá data na papír.

Zadávám jeho údaje a v duchu se usmívám. Nemohu se doopravdy usmát, bylo by to jako červený hadr na býka. Během pár vteřin vyjede výsledek. Podívám se na graf. Slunce ve Lvu, 1. dům. Mars v Kozorohu na MC. Měsíc ve Štíru. Ascendent ve Lvu. Ascendent i slunce ve Lvu je fakt moc silné kafe.

Tenhle člověk žije pro to, aby ho bylo vidět. Musí všude zářit, všude být první a vždycky mít pravdu.  A nesnáší, když mu někdo říká, co má dělat. Nebo ho, nedej Bože, opravovat. Obrovský problém s autoritami  už od dětství.

„Dobře. Ty chceš slyšet, že jsi vůdce. Že máš jít do rizika, stavět věci, řídit lidi. Že když se stáhneš, přestaneš žít.“

Dan se ušklíbne. „To vím i bez tebe.“

„Jo. Ale taky máš Měsíc ve Štíru v 4. domě. A to znamená, že když zavřeš dveře bytu, jsi paranoidní a nevěříš nikomu. Včetně sebe. Takže venku hraješ Lva, a doma tě žere pocit, že jsi podvodník. Proto makáš 14 hodin denně. Ne kvůli penězům. Kvůli tichu v hlavě. Aby tě nepronásledovaly pochybnosti.“

Na vteřinu se mu změní výraz. Pak ho zase zatvrdí.

„To je obecný kec. To sedí na půlku lidí.“

Plavovláska kývne. „Jasně. Proto ti to neříkám jako diagnózu. Říkám ti to proto, že v tranzitech máš teď Saturna na tom svém Měsíci. A to znamená, že to ticho, před kterým utíkáš, tě dožene. Buď sám, nebo tě k tomu donutí průser v práci.“

„Takže mám jít k terapeutovi?“

„Ne. Máš přestat předstírat, že nepotřebuješ pauzu. Lev bez odpočinku shoří. A ty hoříš už roky.“

Dan vstane. Hodí na stůl pětistovku. „Nic nového. Ztráta času.“

Dojde ke dveřím, zastaví se.

„Ale… ten Měsíc ve Štíru. To jsem nikde nečetl.“

Dveře bouchnou.

O týden později přijde mail. Předmět: „Díky za nic“. V textu: „Vzal jsem si tři dny volna. Je to na hovno. Ale aspoň vím proč.“



Usmívám se a mažu mail.

Někteří klienti se nevrátí. Ale třeba aspoň přestanou utíkat o vteřinu později než předtím.