Kávovar tiše pobrukuje, vůně skořice a čerstvě namleté kávy se line mým obývacím pokojem. Sedím nad papírovými mapami a efemeridami. Jako astroložka vím, že α i Ω znamenají mnohem víc než jen písmena řecké abecedy. Hvězdy sice ukazují, ale nejednají za nás – a právě proto dnes pomůžu další várce hledajících.

Dneska to bude jízda. Jako první dorazil pan Kopecký, typický zemský Kozoroh. V ruce svíral tabulku s přesným časem narození, vypracovanou na vteřinu přesně. „Paní astroložko, podle mých propočtů mi dnes Merkur nepřeje investicím,“ oznámil s vážnou tváří. Usmála jsem se a nalila mu čaj. „Víte, Karle, někdy jsou ty nejlepší investice ty do vlastní pohody. Hvězdy vám možná radí nekupovat dnes akcie, ale zato si koupit pořádný větrník.“ Ztuhl, zamrkal a pak se zasmál: „Víte, že máte pravdu? Včera jsem se málem udřel. Jdu si pro zákusek.“

Chvíli po něm vtrhla do dveří slečna Aneta. „Já už nevím, co s tím mým Štírem dělat!“ vyhrkla a nervózně si kousala nehty. Rozečetla jsem její radix. Bylo to jasné, její Venuše křičela po klidu, zatímco partnerova luna byla v ohnivém znamení. „Aničko, miláčku, klid. Hvězdy nás učí, že protiklady se přitahují, i když to občas zajiskří. Zkuste mu místo výčitek dneska prostě jenom upéct bábovku.“ Odešla s úlevou, že za její vztahové peripetie nemůže ona, ale vesmírná konstelace. Můj kávovar nestíhal chladnout a klika u dveří si ani neodpočinula. Vesmír měl zkrátka úřední hodiny v plném proudu.

Hned po poledni dorazila paní Blaženka, rozená Ryba. Vplula do pokoje obklopená oblakem levandulového parfému a s očima plnýma slz. „Plavovlásko, mně se hroutí svět,“ zašeptala tragicky. „Můj pes, Alík, odmítá jíst granule. Určitě je to tím, že je Saturn v opozici na jeho psí znamení!“ Rychle jsem potlačila cukání v koutcích a pohladila ji po ruce. „Blaženko, Alík je podle všeho Lev. Ti potřebují luxus a pozornost. Zkuste mu ty granule zalít trochou silného vývaru a podat mu je na lepším talířku.“ O dva dny později mi přišla SMS: „Plavovlásko, zázrak! Saturn polevil, Alík baští z porcelánu po babičce!“

Sotva Blaženka odplula, dveře rozrazil pan rtuťovitý. Pan Marek, Blíženec tělem i duší. Než se stihl posadit, položil mi na stůl tři telefony a tablet. „Potřebuju nutně vědět, jestli mám podepsat tu novou smlouvu, začít běhat maraton, nebo se odstěhovat na Bali. Co říká můj Mars?“ Podívala jsem se na jeho mapu, kde se planety mačkaly v takovém chaosu, že by z toho jeden dostal migrénu. „Marku,“ řekla jsem klidně a schovala mu telefony pod polštář, „váš Mars vám vzkazuje, abyste si naordinoval jeden den absolutního digitálního detoxu. Když nebudete dělat nic, vesmír to chvíli odmaká za vás.“ Chvíli na mě koukal, jako bych mluvila svahilsky, ale pak zhluboka vydechl a ramena mu klesla o pět čísel dolů.

Do večera se u mě vystřídal ještě jeden tvrdohlavý Býk, který odmítal uvěřit, že mu retrográdní Merkur schoval klíče od auta (našla jsem je u něj v kapse), a jedna plačtivá Rakyně, kterou jsem musela ujistit, že úplněk opravdu nemůže za to, že jí připálil bábovku.

Když jsem večer zamkla dveře a zhasla svíčky, unaveně jsem se usmála. Možná, že ty hvězdy na obloze občas svítí trochu křivě, ale lidské příběhy pod nimi jsou prostě kouzelné.