Druhý týden pobytu v italském letovisku přinesl novou vlnu rekreantů. S nimi dorazila ještě třeskutější vesmírná konstelace. Podle Plavovlásky se nad hotelem Bella Vista scházelo kritické postavení planet, které slibovalo horké chvilky. Její plážové lehátko se stalo neoficiální krizovou centrálou celého resortu.

Delegáti cestovních kanceláří sice nosili uniformy, ale byla to právě Plavovláska s velkým slamákem a věšteckými kartami, kdo držel prázdninový mír pevně v rukou.

Příběh čtvrtý: Teror na lehátkách aneb Když si Štír zabere území

Všechno to začalo velkou plážovou krizí, které v hotelu familiárně přezdívali „ručníková válka“. Každé ráno se opakovalo totéž: ti nejrychlejší rekreanti vybíhali v sedm hodin, aby si hodem ručníku rezervovali nejlepší místa v první řadě u moře. Vůdcem této ranní kliky byl pan docent Milan, nenápadný, ale neuvěřitelně zarputilý muž. Kdo se dotkl jeho lehátka, čelil ledovému pohledu a psychologickému nátlaku, který slabší povahy vyhnal z pláže až k bazénu.

Vše vyvrcholilo ve čtvrtek, kdy mladá rodina s plačícím batoletem omylem posunula Milanův ručník o dvacet centimetrů, aby získala kousek stínu. Milan se okamžitě vztyčil jako kobra, překřížil ruce na prsou a spustil monolog o nerespektování osobního vlastnictví a úpadku morálky. Atmosféra na pláži okamžitě klesla pod bod mrazu.

Plavovláska situaci sledovala od svého ranního melounu. Podívala se na docenta, v jehož očích planul nebezpečný, tichý oheň. „Čistokrevný Štír s ascendentem v Kozorohu,“ pomyslela si. „Tady nepomůže domluva, tady se musí jít do hloubky duše.“

Vstala, ladně proplula mezi lehátky a s tajuplným úsměvem se posadila na okraj docentova volného lehátka. Milan na ni vrhl pohled, který měl zabíjet, ale Plavovláska se nenechala zastrašit.

„Pane docente,“ zašeptala spiklenecky, „já vím, proč to děláte. To není kvůli tomu místu na slunci. Váš Štír prostě cítí, že tato konkrétní souřadnice je energetickým průsečíkem, kde máte situaci plně pod kontrolou. Vy potřebujete chránit své teritorium před chaosem světa.“

Docent překvapeně zamrkal. Nikdo s ním takhle ještě nemluvil. „No… jistě. Lidé jsou dnes naprosto bezohlední a nerespektují žádný řád,“ zamumlal a trochu povolil ramena.

„Chápu vás,“ přikývla Plavovláska a podívala se mu hluboko do očí. „Ale pozor na Pluto. Vaše vládnoucí planeta je teď v silném retrográdním pohybu. Pokud budete svou energii plýtvat na obranu jednoho kusu plastu, zablokujete si čakru hojnosti. Hvězdy mi ukázaly, že vaše skutečné místo síly je dnes v páté řadě pod tou starou borovicí. Tam na vás čeká hluboké rozjímání a klid, který tady v první linii, plné křičících dětí, nikdy nenajdete. Nechte ty nebohé lidi v jejich nevědomosti a jděte tam, kam vás volá vesmír.“

Milan chvíli těžce dýchal, pak se podíval na plačící dítě, na Plavovlásku a nakonec na borovici v pozadí. Bez jediného slova sbalil svůj ručník, knihu od Nietzscheho a s hrdě vztyčenou hlavou se odebral do stínu stromů. Pláž si hluboce oddechla a mladá rodina děkovala Plavovlásce, jako by byla samotná svatá rodina.

Příběh pátý: Ztracená peněženka a zmatená Ryba v slzách

Páteční odpoledne patřilo velkému pátrání. Mladá slečna Klára pobíhala po hotelovém areálu v naprostém zoufalství. Plakala, hystericky prohledávala plážovou tašku a tvrdila, že jí někdo musel ukrást všechny peníze, doklady i snubní prsten po babičce, který měla schovaný v kosmetické taštičce. Vše směřovalo k tomu, že hotelové vedení bude muset zavolat policii, což by v klidném letovisku vyvolalo obrovskou paniku.

Když Klára v slzách padla na volnou židli u plážového baru, Plavovláska k ní přisunula sklenici studené vody s citronem. „Pijte, drahá. A zhluboka dýchejte. Kdy máte narozeniny?“

„Na začátku března,“ vzlykla Klára. „Proč se ptáte?“

„Protože jste Ryba,“ usmála se Plavovláska mateřským tónem. „A Ryby teď prožívají silný vliv Neptunu, což je planeta iluzí, snění, ale také absolutní roztržitosti. Vy jste nic neztratila, jen jste se ocitla v jiné dimenzi reality. Vaše věci nejsou ukradené. Jsou přesně tam, kde jste je nechala, když vaše mysl odplula do říše fantazie.“

Klára si utřela slzy. „Ale já jsem prohledala celý pokoj! Třikrát!“

Plavovláska zavřela oči, na moment se soustředila a pak pronesla: „Neptun je spojen s vodou a tajemstvím. Vaše taštička neleží na stole ani v trezoru. Hledejte tam, kde je chladno a kde se schovávají věci, které nemají být vidět. Kde máte v pokoji největší chlad?“

„V miniledničce?“ hlesla Klára nevěřícně.

„Běžte se podívat,“ mrkla na ni astroložka.

O deset minut později se Klára vrátila na pláž, zářila štěstím a v ruce svírala svou kosmetickou taštičku. „Byla tam! Vedle plechovek s fantou! Vůbec nechápu, jak jsem ji tam mohla dát!“

„Jednoduše,“ vysvětlila Plavovláska s nadhledem. „Včera večer jste přišla z baru, měla jste strach, aby vám prsten nikdo nevzal, a vaše podvědomá Ryba usoudila, že v krabičce od nanuku nebo za lahví vody bude v absolutním bezpečí. Jenže pak zasáhla neptunovská amnézie.“ Hotelový management poslal Plavovlásce jako poděkování za odvrácení policejního vyšetřování obří mísu s ovocem.

Příběh šestý: Noční jízda aneb Když Blíženec potká Střelce

Poslední víkendový večer přinesl nečekanou romantickou zápletku, která však hrozila obřím skandálem. V hotelovém baru se potkali dva svobodní rekreanti – pan Tomáš a slečna Alena. Tomáš byl typický výřečný Blíženec, který minutu neposeděl a dokázal mluvit o všem od kvantové fyziky po recept na správné špagety. Alena byla divoký Střelec, milovnice dobrodružství a spontánních nápadů. Když se tyto dvě vzdušně-ohnivé energie spojily, začaly se dít věci.

Kolem půlnoci, posilněni několika sklenkami limoncella, dostali geniální nápad: půjčí si bez dovolení hotelové šlapadlo a vyrazí na romantickou plavbu pod měsícem v úplňku až k nedalekému majáku. Vůbec nedomysleli, že mořské proudy mohou být zrádné a že noční plavba je přísně zakázaná.

Plavovláska, která seděla na terase a pozorovala právě ten nádherný úplněk, si všimla dvou stínů, jak tahají šlapadlo do vody. Okamžitě poznala Tomášův smích a Aleniny flitrované šaty.

Vyběhla na písek a rázně na ně houkla: „Vy dva! Okamžitě se vraťte na břeh! Blíženče, tvůj Merkur je dnes v kvadrátu s jejím Jupiterem! To není romantická odvaha, to je čisté zatmění rozumu!“

Tomáš se zastavil s jednou nohou na šlapadle. „Ale paní Plavovlásko, vždyť je to dobrodružství! Úplněk nás volá!“

„Úplněk vás nevolá, úplněk z vás dělá náměsíčné blázny!“ zahřměla Plavovláska. „Střelče, ty si myslíš, že jsi nesmrtelná, ale mořský proud má dnes sílu Saturnu. Pokud teď odplujete, neodveze vás proud k majáku, ale rovnou na otevřené moře, kde vás ráno bude sbírat pobřežní stráž. A věřte mi, že italská věznice nemá tak dobré matrace jako Bella Vista.“

Alena se podívala na temnou, hlubokou hladinu moře, která najednou nevypadala tak lákavě. Tomášovi zase rychle došlo, že by z toho mohl být pořádný malér s mezinárodní ostudou.

„Tak co máme dělat?“ zeptal se zkroušeně Tomáš.

„Vraťte to plavidlo na místo,“ poručila Plavovláska nekompromisně. „A pokud chcete zažít opravdovou magii úplňku, pojďte se mnou na terasu. Naučím vás, jak nabít vaše peněženky a srdce měsíčním svitem. Vaše znamení se k sobě skvěle hodí, ale musíte spolu mluvit na souši, ne riskovat život na plastové labuti.“

Mladý pár poslušně vrátil šlapadlo a zbytek noci strávil s Plavovláskou na terase, kde jim vykládala karty partnerství. Ukázalo se, že jsou opravdu ideální astrologickou dvojicí. Domů do Česka už odjížděli ruku v ruce jako oficiální pár.

Vesmírný mír nastolen

Když Plavovláska poslední den dovolené stála na balkóně a dívala se na klidné moře, věděla, že její mise byla splněna. Resort Bella Vista přežil další nápor lidských osudů, a to jen díky tomu, že někdo dokázal číst mezi řádky hvězdné oblohy. Dovolená totiž není jen o odpočinku těla, ale hlavně o pochopení toho, že každý z nás nese ve své duši kousek vesmírného chaosu.