Mys dobrých nadějí: Dušičkový rituál
Mlha nad městem zhoustla tak, že pouliční lampy vypadaly jako rozmazané žluté skvrny v inkoustu. Byl pozdní večer druhého listopadu. Dušičky vrcholily a Plavovláska už chtěla poradnu zavřít. Vzduch v místnosti ale náhle ztěžkl, vonné tyčinky samy od sebe zhasly a plamen ochranné svíce na stole se zbarvil do temně modra.
Bez zaklepání se rozletěly dveře. Dovnitř se vpotácel třiadvacetiletý Kristián. Byl bledý jako stěna, vlasy měl slepené studeným potem a oči navrch hlavy. Když se hroutil do křesla s leopardím vzorem, Plavovláska si všimla, že se nekontrolovatelně třese.
Hřbitovní hra, která neskončila
„Vy… vy mi musíte pomoct,“ vykoktal Kristián a zuby mu drkotaly o sebe. „My jsme byli parta. Udělali jsme to včera o půlnoci na starém zrušeném hřbitově za městem. Byla to jenom sázka. Klukovina. Vzali jsme spiritistickou tabulku a vyvolávali duchy. Jenže ono se to zvrtlo.“
Plavovláska okamžitě zvážněla. Její obvyklý hřejivý úsměv zmizel. Znala sílu Dušiček a věděla, že s určitými energiemi se hazardovat nevyplácí. „Co přesně se stalo, Kristiáne? Koho jste volali?“
„Nikoho konkrétního,“ polkl namáhavě. „Jenže ta ručička na tabulce najednou začala zběsile kroužit. Pak se zastavila na písmenech, která složila slovo ODCHOD. Jenže my se smáli. Kamarád se té tabulce vysmíval a plivnul na ten starý náhrobek. V tu chvíli kolem nás projel ledový vichr, i když nefoukalo. Tabulka praskla napůl a zhasly nám mobily. Utíkali jsme k autu jako smyslu zbavení.“
Kristián se naklonil dopředu a hlas se mu zlomil do šepotu. „Ale ono to neskončilo. Od té půlnoci slyším za sebou kroky. Když se otočím, nikdo tam není. Ale doma se mi samy otvírají skříně. A před hodinou… před hodinou se na zrcadle v koupelně v té mlze z horké vody objevil nápis: NEVRÁTIL JSI TO.“
Kosmické varování a hněv Pluta
Plavovláska na nic nečekala a bleskově zadala do počítače čas včerejší půlnoci. Když se na monitoru vykreslil horoskop, přeběhl jí mráz po zádech.
„Vy hlupáci,“ řekla temným, varovným hlasem, při kterém se Kristián v křesle ještě víc přikrčil. „Včera o půlnoci stála Luna ve Lvu ve vražedné opozici s Plutem v osmém domě – domě smrti a podsvětí. A mířila rovnou ke konjunkci s Marsem. Otevřeli jste bránu v ten nejhorší možný moment. Nenarušili jste klid nějakého bludného ducha. Vy jste urazili samotný řád onoho světa. To, co tě sleduje, není duch. Je to nahromaděná, rozzuřená energie hřbitova, kterou jste na sebe navázali tím plivancem a neúctou.“
„Co mám dělat?“ vyhrkl Kristián a po tváři mu stekla slza čistého děsu. „Já nechci umřít. Pomozte mi, prosím!“
Rituál zúčtování
Plavovláska vstala, došla k uzamčené dubové skříňce a vytáhla z ní velký, černý obsidián – kámen, který astrologové používají pouze v případech nejvyššího duchovního ohrožení. Spolu s ním vzala svazek sušené bílé šalvěje.
„Poslouchej mě dobře, Kristiáne, protože tohle není hra,“ řekla s absolutní autoritou. „Teď hned vezmeš tenhle obsidián a pojedeš zpátky na ten hřbitov. Půjdeš sám. Najdeš ten náhrobek, který tvůj kamarád znesvětil. Klekneš si, vlastníma rukama ten náhrobek očistíš a nahlas, z celého srdce, se omluvíš.“
Kristián divoce zakroutil hlavou. „Tam už se nevrátím! Já se bojím!“
„Pokud tam nepůjdeš do dnešní půlnoci, ta energie tě úplně pohltí,“ sekla slovy Plavovláska a její oči v šeru poradny divoce zajiskřily. „Saturn ti dává přesně dvě hodiny, než se aspekt uzavře. Položíš na ten hrob tenhle obsidián jako dar a oběť za vaši hloupost. Pak zapálíš tuhle šalvěj, otočíš se a odejdeš. A pamatuj si nejdůležitější pravidlo: ať uslyšíš za svými zády cokoli – kroky, pláč, nebo volání svého jména – nesmíš se otočit. Pokud se otočíš, ta brána zůstane otevřená navždy.“
Kristián se třesoucíma rukama chopil černého kamene a šalvěje. V jeho očích byl vidět absolutní primitivní strach, ale také odhodlání přežít. Bez slova vyrazil ze dveří do chladné, mlhavé noci.
Plavovláska za ním těžce zavřela dveře a zamkla je na dva západy. Došla k oknu a dívala se do tmy. Na hodinách bylo za deset minut jedenáct. Doufala, že kluk najde dost odvahy. Hvězdy sice ukazovaly cestu ven, ale projít tou temnotou už musel Kristián úplně sám.
