Mys dobrých nadějí: A stále se nám dobře daří

Plavovláska seděla ve své poradně a spokojeně míchala ranní kávu. Merkur už definitivně opustil stín, zářijové retrográdní zmatky pomalu odeznívaly a vesmírná pošta fungovala na jedničku. Podle ranního postavení planet měl být dnešek dnem nečekaných konců a šokujících začátků. A Plavovláska se nemýlila. Přesně v deset hodin proletěl dveřmi inženýr Karel.

Zmizel jeho upjatý oblek, zmizel kufřík s excelovými tabulkami. Místo toho měl na sobě ležérní lněnou košili, na lípnutém rukávu skvrnu od borůvkového smoothie a v očích výraz muže, který právě přežil průlet kometárním chvostem.

Karel a střet s vesmírným chaosem

„Ona existuje, Plavovlásko!“ vyhrkl Karel místo pozdravu a klesl do křesla s leopardím vzorem. „Je to přesně tak, jak jste řekla. Úplná katastrofa. A já jsem naprosto ztracený!“

Plavovláska s úsměvem odsunula svůj hrnek. „Vyprávějte, Karle. Kde vás ten Jupiter v pátém domě dostihl?“

„V sobotu na farmářských trzích,“ začal Karel a nervózně si prohrábl vlasy. „Stál jsem ve frontě na sýr, když vtom mě někdo zezadu praštil do hlavy obrovskou krempou slaměného klobouku, na kterém byly přišpendlené umělé třešně. Otočím se a tam stojí ona. Jmenuje se Aurora. Má na sobě každou ponožku jinou, v náručí vlekla obří dýni a tvrdila, že jí ta dýně řekla, že já jí musím pomoct s nákupem do auta, protože mám správnou aurickou barvu!“

„A vy, muž tabulek a grafů, jste pomohl?“ mrkla na něj astroložka.

„Já nevím, co se stalo, ale můj Kozoroh v ascendentu zřejmě omdlel,“ vzdychl Karel, ale oči mu svítily. „Pomohl jsem jí. Cestou k autu jí praskla papírová taška, takže jsme sbírali bio mrkve po celém náměstí. Pak mě pozvala na čaj. V jejím bytě není jediná věc v pravém úhlu, všude rostou kytky, kočka jí spí v knihovně a čaj sladí javorovým sirupem, který si sama vozí z Kanady. Nemá televizi, nemá Excel a dny plánuje podle toho, jak moc ráno fouká vítr!“

„A jak se cítíte?“ zeptala se Plavovláska jemně.

Karel se na chvíli zamyslel. Poprvé za celá léta se jeho obličej uvolnil. „Cítím se… živý. Včera jsme tančili v obýváku na staré desky a já poprvé po deseti letech nepřemýšlel o tom, co budu dělat zítra v devět ráno. Vymazala mi z hlavy všechny tabulky. Přišel jsem vám vlastně jen poděkovat. A vrátit tyhle papíry.“ Karel položil na stůl složku se svými sedmi bývalými vztahy. „Už je nebudu potřebovat.“

Mirek a kávové novoluní

Sotva Karel s lehkým krokem odešel, ozvalo se trojí rytmické zaťukání. Do místnosti vstoupil Mirek. Tygří oko, které od minula nosil jako talisman, měl pevně sevřené v dlani, ale kapuci už měl staženou dolů a zpoza brýlí mu koukaly odhodlané oči.

„Tak jak dopadl trénink Merkura?“ přivítala ho Plavovláska.

Mirek se začervenal, ale hrdě se narovnal. „Udělal jsem to. Celý týden jsem chodil do té kavárny na rohu. Každý den jsem si objednal espresso, podíval se na tu baristku, usmál se a řekl děkuji. V pátek, když bylo to příznivé novoluní, se na mě podívala a povídá: ‚Vy moc nemluvíte, že? Ale máte nejhezčí úsměv z celé ulice.‘“

Plavovláska uznale hvízdla. „No vida! Vesmírná konjunkce odvahy a kofeinu.“

„Skoro mi vypadl hrnek z ruky,“ přiznal Mirek s úsměvem. „Ale vzpomněl jsem si na to, co jste říkala o tom strachu z odmítnutí. Tak jsem polkl, vypnul tu analytickou kalkulačku v hlavě a zeptal se jí, jak se jmenuje. Jmenuje se Stela. Jako hvězda! Chápete to?“

„Hvězdy nelžou, Mírku,“ usmála se Plavovláska.

„Slovo dalo slovo a včera po zavíračce jsme šli na procházku do parku. Ukázalo se, že studuje astronomii! Když jsem jí řekl, že mám Měsíc ve Štíru, sice se smála, že na astrologii nevěří, ale pak mi dvě hodiny ukazovala na obloze souhvězdí a mně poprvé v životě nevadilo, že nevím, co bude dál. Příští sobotu mě bere do planetária.“

Mirek položil tygří oko na stůl. „Myslím, že tenhle kamínek už splnil svůj účel. Můžete ho dát někomu dalšímu, kdo se bojí mluvit s lidmi.“

Když Mirek odešel, Plavovláska schovala tygří oko do zásuvky a opřela se v křesle. Pohled na prázdný stůl, kde ještě před čtrnácti dny ležely úzkostné tabulky a strachy, jí hřál u srdce. Září sice začalo chaosem, ale hvězdy nakonec vždycky našly svou správnou oběžnou dráhu. Vzala do ruky telefon, odškrtla si dva úspěšné případy a podívala se, kdo ji čeká odpoledne. Podle zápisu to vypadalo na další jízdu – přicházela místní věštkyně z karet, které prý její vlastní taroty předpověděly, že jí Plavovláska přebere klienta.

Vesmír zkrátka nikdy nespí a Plavovláska věděla, že se nudit rozhodně nebude.