Mys dobrých nadějí: Martina, 55 let

Paní Martina byla elegantní padesátnice. Štíhlá, dokonale nalíčená, v krátkých pouzdrových šatech nad kolena s upravenými vlasy a širokým úsměvem. Přesto Plavovláska viděla, že se trápí, jen zatím nevěděla čím …

Zdálo se jí, že tu není úplně v pohodě. Vlastně by tu být moc nechtěla a možná jí ani moc nevěřila. Přesto seděla u stolečku naproti ní a na její dotaz odpověděla, že si dá jen vodu.

Plavovláska jí přinesla sklenici vody a paní Martina ji vzala do svých pěstěných prstů. Úspěch z ní sálal na všechny strany, tohle nebyla běžná klientka. Zoufalá, ztrápená, čekající na zázrak – ne, tohle opravdu ne.

„Co pro vás můžu udělat?“ zeptala se Plavovláska a otevřela notebook.

Paní Martina lehce znervózněla, poposedla a řekla: „Já vlastně nevím. Nevím, jestli jsem tu správně, jestli tu chci být a nemyslím si, že byste mi mohla nějak pomoct…“

Plavovláska se usmála: „Zkuste to. Začněme třeba tím, že mi dáte datum, místo a čas vašeho narození …“

Paní Martina jí diktovala a Plavovláska zadávala data do programu. Na obrazovce se objevil radix, tedy jakási mapa postavení hvězd v okamžiku narození. Viděla ženu se Sluncem ve Vahách, s Ascendentem ve Lvu, Medium Coeli v Býku. Velmi silně obsazený 2. dům v Panně … Uran, Pluto v aspektech. Saturn v domě manželství v nepříznivém aspektu byl tedy dost hrozivý …

„Vidím velmi silnou ženu s tahem na branku. Ženu, která se umí s životem rvát, i když stále někde na pozadí váhá a přemýšlí, jestli je správné, co dělá. Ženu, která se umí o sebe postarat. Nečeká na prince a snaží se sama. Své peníze si umí vydělat a i užít.“ Chvíli se odmlčela a dala paní Martině prostor na první reakci.

Maličko zaváhala a pak řekla: „To je ale dost všeobecné. Může to sedět na kdekoho…“

Plavovláska věděla, že nemůže. Martina byla výjimečná a zřejmě si svou výjimečností nebyla moc jistá.

„Máte schopnost, kterou by vám mohl leckdo závidět. Byla jste už několikrát úplně na dně, ale nikdy jste nezůstala ležet. Vždycky jste se znovu zvedla a znovu šla do boje. Mám teď na mysli především finanční oblast, ale nejenom ji.“

Martina se nadechla, ale Plavovláska ji nenechala domluvit: „Máte za sebou manželství se starším mužem. Výrazně starším, možná až o generaci. Byl velmi přísný až puntičkářský. Užila jste si hodně kontroly, ovládání a přísnosti z jeho strany.“

Martina byla zaražená, po chvíli se jí v očích zračil nápad – chce ji zkoušet. Ano…

„Co je s ním teď?“ zeptala se zkoumavě. Plavovláska šla do obrovského risku. Tohle běžně nedělala, není žádná šarlatánka ani starozákonní prorok, ale přesto:

„Víte, vzhledem k postavení Saturnu v domě manželství a špatnému aspektu s Uranem v domě smrti je možné se domnívat, že jste vdova …“ Mohla by alibisticky dodat, že „možná budete vdova“, a zřejmě by se nezmýlila vzhledem k počtu ovdovělých starších žen v naší zemi. Bylo velmi pravděpodobné, že by časem ovdověla, zvlášť když byl její partner starší. Současně si ale uvědomovala, že žena před ní je příliš inteligentní na to, aby tuhle alibistickou obezličku neprokoukla. A proto mlčela…

A Martina pustila stavidla a chrlila na ni léta nastřádané útrapy a bolest. Ano, měla za sebou velmi smutné manželství. Opravdu se provdala za muže, který byl stejně starý jako její otec. I když ji zpočátku na rukou nosil, šlo to postupně k horšímu. Nechtěl s ní nikam jezdit, nechtěl s ní chodit ani do divadla nebo do kina, o koncertech nemluvě. Nechtěl ji pouštět ale ani samotnou nebo s kamarádkami. Postupně ji zavíral doma, zbavoval ji přátel a ona nakonec byla jen doma nebo v práci. A i tam byla s ním, protože ji zaměstnal ve své firmě. Ano, postupně se dostala do vedení této firmy, ale za cenu ztráty veškerého svého soukromého života.

Jezdila na služební cesty, na jednání a obchodní schůzky. Časem si uvědomila, že tyto její cesty jsou jediná chvíle, kdy může být sama sebou a užívala si je. Nejednou se úspěšné jednání proměnilo v příjemný večer i noc. Její manžel to zřejmě tušil a začal vcelku pochopitelně žárlit a hlídat ji. Kontroloval jí nakonec maily i telefon. Ověřoval si, jestli opravdu byla v hotelu a zjišťoval kdy odjela a jestli byla sama. Jejich soužití se proměnilo v jednu nikdy nekončící hysterickou hádku plnou žárlivých výstupů.

Bylo by to k nevydržení, kdyby neexistovala jejich společná firma, kde se Martina po letech stala společnicí svého manžela. Rozrůstali se a vzmáhali, a čím méně klapalo manželství, tím víc vzkvétala jejich firma. Nebylo divu, že si ekonomického tygra v jejich oboru všiml podvodník, Martina mu říká „ojebávač“ a s přesností lovce na ně zaútočil. Brali si nějakou velkou, mnohamilionovou půjčku, aby koupili velké prostory bývalé fabriky na výrobu hotových jídel a masových konzerv a chtěli tam zbudovat vlastní velkokapacitní výrobnu.

Všechno proběhlo jak mělo. Půjčku dostali, zadlužili se až na kost a ručil jim zmíněný podvodník, který už tenkrát kul pikle, jak je o všechno obrat. Znal prostředí a věděl, že něco se stane, co mu pomůže. Zatím se mu povedlo to, že mu bezelstně věřili, protože jim dobře radil a dopomohl k onomu nadstandardně vysokému úvěru.

Pak už to bylo rychlé. Přišla ptačí chřipka a oni jako jedni z největších pěstitelů kuřat museli vybíjet celé chovy. Přišli nejen o peníze, ale i o odběratele, protože nebyli schopni se zavázat k dodávkám. A tu nastoupil onen „kamarád“. Nabídl jim půjčku s tím, že si prošel veškeré účetnictví a veškeré závazky firmy. V důsledku jim peníze nepůjčil, ale zato skoupil od jejich věřitelů a bank veškeré jejich dluhy. Chtěl je okamžitě splatit a oni na to samozřejmě neměli a tak je poslal do insolvence. Firmu jim sebral a dodnes je nejsilnějším chovatelem drůbeže v Česku.

To samozřejmě neproběhlo ze dne na den. Táhlo se to dlouhé měsíce a k završení všeho zjistili manželovi rakovinu slinivky. Martina je skálopevně přesvědčena, že spouštěčem rakovinného bujení byl dlouhodobý stres. Manžel do roka zemřel. Martina zůstala sama, s dcerou bez prostředků a s obrovskými dluhy.

Nevzdala se. Začala bojovat a s pomocí dvou zbylých přátel se postavila zpět na nohy. Má teď malou, ale prosperující firmu a nikomu nevěří. Jen sobě.

Seděly spolu dlouho. Martina nepotřebovala vědět, co bylo a co bude. Potřebovala všechno říct někomu, kdo jí nemůže, ale hlavně nebude chtít ublížit.